24. 5. 2011

Pokud je to možné, tak se sejdeme jako obvykle na Křenové a začneme mší svatou... Tématem tohoto kurníku bude D. Sölleová (průhledy do protestancké etiky). Aneb meditace nad knihou Fantazie a poslušnost... Jan




Závěrečný citát z 8. kapitoly (str.60-61):
Pravou oběť může (za určité situace) přinést jen člověk, ve kterém se probudila jemu vlastní schopnost lásky a který díky jí prožívá tolik štěstí, že z něho může vyřazovat. Tak je položen pevný základ jeho osobnosti, založena vlastní identita. Jen takový člověk se může cvičit trpělivosti, může být ohleduplný - třeba vůči nemocným lidem, s nimiž žije. Schopnost neprosazovat vlastní přání a vzdát se toho či onoho patří jistě k základním rysům lidství. Neznamená to však, že se člověk zříká vlastního života, jak to líčí Brechtův příběh, nýbrž že se zřekne uskutečnění nějakého konkrétního přání ... člověk se dobrovolně vzdá určité věci, aby mohl dosáhnout něčeho jiného ... Matka se zříká vycházek a výletů, dokud jsou děti malé. ... Čím je osobnost silnější, tím zřetelněji se objevuje možnost pravých částečných obětí. A v mezní situaci můžeme pak tímto termínem "částečná oběť" nazvat i oběť vlastního života pro někoho jiného. Není však možné vzdát se kvůli jiným celé své identity, své osobnosti. Můžeme tedy uzavřít: Čím víc štěstí člověk pociťuje (má víc lásky), tím víc má schopnost ke skutečné oběti. ... Obětuje-li se někdo v tomto pravém smyslu, nebude patrně svůj čin označovat výrazem „obětovat se“...